Collegium Strahoviense

Úvod
Naše vystoupení
  • Program
  • Kronika
  • Nahrávky
  • Repertoár
  • Historie sboru
    Naše působiště
  • Strahovská bazilika
  • Vzácná návštěva
  • Latinské texty
    Zajímavé odkazy
    Kniha návštěv
    Email
    Info pro sbor
         

    Václav Kalous

    24.1.1715 Solnice ÷ 22.7.1786 Rychnov nad Kněžnou

    Život
    Václav Kalous se narodil 24. ledna 1715 v Solnici, malém městečku poblíž Rychnova nad Kněžnou. Pokřtěn byl 27. 1. 1715. Z matriky se dovídáme, že jeho otcem byl kantor Jan Kalous mladší. O jeho školních létech nemáme žádné informace. S největší pravděpodobností studoval na šestitřídním piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou. Tato škola byla nejblíže jeho rodišti a mohl zde získat vzdělání potřebné pro vstup do řádu. Roku 1736 se stal novicem u piaristů v Lipníku nad Bečvou a přijal nové jméno Simon a Scto Bartholomaeo.
    Po složení řádových slibů 23. 10. 1737 působil rok ve Strážnici. Zastával zde místo varhaníka a učitele. Započal zde i svá vyšší filozoficko-teologická studia.
    Poté byl přeložen na šest let do Rakouska. Působil střídavě ve Vídni a Hornu. ''Vídeňský piaristický klášter, založený za vlády Leopolda I. (1697), byl od zřízení latinských a německých škol v roce 1701 ústavem, na kterém působilo mnoho piaristů českého původu. Ve Vídni, stejně jako ve Strážnici, vykonával Kalous funkci varhaníka a učitele. V nejstarší rakouské piaristické rezidenci v Hornu působil pak jako hudební pedagog, varhaník a regenschori. Dokončil zde úspěšně i svá filozoficko-teologická studia.
    Na začátku školního roku 1745 se vrátil opět na Moravu. Jeho novým působištěm se stal Mikulov. Opět zastával místo učitele a zároveň byl varhaníkem v kostele sv. Jana Křtitele. V následujícím roce mu byla svěřena hudební výchova vokalistů a místo regenschoriho. V této době začal Kalous pravděpodobně komponovat.
    Roku 1747 nastoupil na nové místo v Kosmonosích. I tady měl na starost výuku nižších gymnazijních tříd, funkci regenschoriho a hudebního pedagoga. Mezi jeho významné žáky z této doby patří František Xaver Brixi a Fortunát Durych.
    Po dvou letech strávených v Kosmonosích byl V. Kalous přeložen do Lipníka nad Bečvou, kde setrval dva roky. V těchto letech byl jeho žákem Damasus a Scto Hieronymo, později známý skladatel komponující pod občanským jménem Brosmann. S Brosmannem se Kalous setkal ještě později, a to roku 1761 v Kroměříži, kde oba působili na piaristickém gymnáziu.
    Další dva roky vyučoval na piaristickém gymnáziu v Benešově. ''V souvislosti s tímto novým působištěm vyskytuje se u jména Simonova po prvé titul profesor, jehož směli užívat pouze učitelé nejvyšších gymnasiálních tříd. S touto funkcí byla P. Simonovi zároveň uložena povinnost účastnit se činně divadelního života. Tady mohl uplatnit své bohaté zkušenosti z Kosmonos. Žáci poslední třídy benešovského gymnasia hráli pod jeho vedením dramata, která Simon sám sepsal; snad k nim přikomponoval i hudební doprovod.''
    Během Kalousova působení v Benešově vyjednávali piaristé o uvedení řádu do Prahy. Tohoto povolení dosáhli až roku 1752. Václav Kalous byl mezi sedmi řeholníky, kteří byli téhož roku do Prahy vysláni. Zajisté to bylo díky jeho bohatým zkušenostem v pedagogické i hudební oblasti. V Praze zůstal čtyři roky. V této době se mohl věnovat své skladatelské činnosti a také studiu hebrejštiny.
    V září roku 1757 se Kalous vrátil zpět do Kosmonos, ale již 29. října je jeho jméno zaznamenáno v piaristické koleji ve Slaném. Na tomto místě setrval následující dva roky. Opět působil jako profesor nejvyšších gymnaziálních tříd. Byly mu také přiděleny funkce varhaníka, ředitele kůru a hudebního vychovatele.
    V roce 1760 se dostal do piaristické koleje v Kroměříži. Toto město žilo bohatým hudebním životem především díky zájmu Olomouckých biskupů o hudbu. Skladby V. Kalouse byly v Kroměříži oblíbené již před jeho příchodem. Studenti gymnázia si je opisovali již ve 40. letech 18. století. Nejvíce opisů jeho skladeb však pochází z doby po roce 1761, kdy působil ve Strážnici. Vincenc Straka se domnívá, že tyto skladby však Kalous zkomponoval již během pobytu v Kroměříži. ''Je to tím pravděpodobnější, že zde Simon po celou dobu vystupuje pouze v jediné funkci ? jako regens seminarii et chori; měl tedy příležitost věnovat se hudbě a kompozici takřka výlučně.''
    Z Kroměříže Simon odešel v říjnu roku 1762. Vrátil se do svého někdejšího působiště ve Strážnici. V době Kalousova pobytu ve Strážnici vedl strážnické panství František Karel Magnis, jehož syn František Antonín vytvořil okolo roku 1800 ze strážnického zámku důležité středisko hudebního života na Moravě. Roku 1769 byl Kalous jmenován vicerektorem strážnické koleje.
    Ještě téhož roku však odešel k piaristům do Litomyšle. Na koleji působil ve stejných funkcích jako dříve. Kromě toho vyučoval na litomyšlské filozofii hebrejštinu. Z této doby pocházejí dvě jeho skladby: Stationes Theophoricae a Requiem. Obě se dochovaly na kůru kostela v Poličce.
    Roku 1773 byl V.Kalous přeložen do svého posledního působiště, piaristického kláštera v Rychnově nad Kněžnou. Vykonával práci prefekta latinských škol. Tereziánské a josefínské reformy přinesly v této době řadu změn. Mezi nimi bylo i zrušení 27 gymnázií v Čechách. Gymnázium v Rychnově nad Kněžnou mezi ně patřilo také. Po definitivním zrušení gymnázia roku 1783 působil V. Kalous na německé normálce a věnoval se kazatelské a nábožensko-vychovatelské činnosti. Později, 12. března 1786, byl řád vypovězen i z rychnovského kláštera. Proti tomuto rozhodnutí se však řád odvolal a z Rychnova nad Kněžnou odešel až v srpnu 1788. Mezitím však onemocněl těžkou chorobou, která mu nedovolila zúčastňovat se činně řádového života. Zemřel 22. července 1786 po záchvatu mrtvice v rychnovské koleji. Z doby Kalousova pobytu v Rychnově nad Kněžnou bohužel nemáme téměř žádné doklady o jeho skladatelské činnosti. Je možné, že z této doby pochází skladba Motetto pro Adventu Domini, která se dochovala v hudební sbírce rychnovského farního kostela. Pokud v archivu piaristické koleje existovaly jiné Kalousovy skladby, musely bezpochyby shořet během požáru kostela a koleje v roce 1798.

    Dílo
    Václav Kalous je považován za jednoho z nejplodnějších českých skladatelů chrámové hudby 18. století. Dnes je známo přibližně sto chrámových skladeb. Jsou to především mše (27), nešpory (2), litanie (8), Regina coeli (11) Salve regina (5), Stationes Theophoricae (4), offertotia (44), Sepolcro Affectus erga Christum in sepulcro a menší chrámové kompozice. Podrobný soupis dochovaného Kalousova díla najdeme ve Strakově disertaci. Jeho kompozice se dochovaly nejen v místech jeho působení, ale rozšířily se také v opisech po řadě českých i moravských kůrů. Kalousovo dílo zůstalo ve velké oblibě ještě v první polovině 19. století.
    Kalous byl známý i jako osvědčený hudební pedagog, který vychoval řadu schopných instrumentalistů a zpěváků. Někteří jeho žáci se věnovali i kompozici. ''Společně s nimi vytvořil nutné a přirozené předpoklady dalšího hudebního vývoje, který se tak mohl opřít o nepřetržitou hudební tradici.''

    Pramen: Martina Michailidisová, Václav Kalous: STATIONES THEOPHORICAE, Bakalářská diplomová práce